První den monitorovací cesty jsme strávili v našem bejrútském officu. Poprvé jsem potkala libanonské kolegyně. (Ano, 90 % osazenstva ADRA Libanon tvoří ženy původem od Srí Lanky až po Kanadu). Bylo to milé setkání, vlastně jsem se hned od začátku cítila jako součást tlupy, kmene, ADRA celku.. A taky trochu jako na diskotéce. To proto, že v průměru 3x do hodiny problikávala světla v důsledku výpadků elektřiny. Člověk si prý zvykne. Stejně jako na permanentně přítomné troubení impulzivních řidičů.. 

Kolegyně z Libanonu se nám upřímně omlouvaly, že jsme přijeli zrovna v této společensky krizové situaci, že je to mrzí. Dost mě to překvapilo. Z prvních pár hodin ve městě člověk samozřejmě nic moc nepozná, ale necítila jsem nějaké významnější napětí. Krize tu trvá od poloviny října a několikrát se kolegyně nemohly dostat do práce, protože byly zatarasené cesty nebo nefungovala doprava. Večerní cestou z officu, která vedla arménskou (tedy křesťanskou) čtvrtí, jsem se však dozvěděla, že tento boulevard býval před krizí denně úplně plný .. a teď téměř nikde ani noha.

V Libanonu žilo před válkou v Sýrii cca 4 miliony převážně libanonského obyvatelstva. V průběhu války sem uteklo 2 miliony Syřanů. Libanon se tak stal bezkonkurenčním vítězem mezi zeměmi s počtem uprchlíků. Dovedete si jistě představit, že to situaci v zemi, která se potýkala už s tak velkými ekonomickými problémy, zásadním způsobem změnilo. 

(O tom, jak se to dotklo běžného libanonského obyvatelstva se dozvíte na některé z mých přednášek v lednu. Pražští, Váš termín je jistý, 21.1. od 19:00 v klášterním klubu u Panny Marie Sněžné. Brněnští, Váš se rýsuje na 23.1. od 18:00 v jezuitských prostorách v centru města. Vyškovští - a že Vás tu je :) - s Vámi se sejdu 24.1. od 16:30 v Knihovně Karla Dvořáčka. Velmi mě překvapil systém sociálního zabezpečení, které syrským uprchlíkům v Libanonu poskytuje OSN a  jejich dětem UNICEF .. A také to, jaké komplikace způsobuje fakt, že i když je teď 80% Sýrie v bezpečném stavu - krom oblastí sousedících s Tureckem - vrací se tam z Libanonu velmi málo lidí. Důvodů je mnoho a Sýrie se rozhodně nezačne jen tak revitalizovat ... )

Zítřek strávíme ještě v kanceláři, doladíme detaily návštěvy uprchlických táborů i vesnic, kde pomáháme Libanoncům a středu, čtvrtek a pátek pak strávíme na fieldu. Těším se.

Přikládám pár fotek, které ilustrují vánoční náladu v křesťanské čtvrti, kterou jsme dnes v noci šli pěšky na ubytování. Ano - v noci a sami - ano, bez jediného problému. Jsem ráda, že jsem tu s kolegou, přítomnost regionu znalého muže, mi dodává pocit bezpečí. 

P.S.: Mami, vím, že to nečteš, ale přestávám dobře polykat, smrkám, kýchám a bejt chlap, tak asi umírám na rýmičku .. :) Ale to nejsem, takže po Libanonu hurá zpět do pražského, skrytě humanitárního ruchu ..

P.S.S.: "Můžu se před jídlem na veřejnosti pokřižovat a nebo se to nehodí?", ptám se kolegy. "Jasně, pokřižuj se.", dodává kolega znaven mým katolickým koloritem.. :)

 

Obchody jsou plné santovských vánočních sladkostí, dekorací a jiných nepostrdatelných artefaktů .. :)
Nad pomerančovníky se skví vánoční výzdoba po celé arménské čtvrti ..
Panna Maria Libanonská a svatý Charbel četností svého výskytu směle konkurují Santům ...
Z ulice jsme zahlédli, že v hlavní bejrútské bance nechybí postavený Betlém.. 
Betlémy jsou vystavené i v ulicích..