Poslední chvíle před odletem v pražským officu se vyznačují několika zajímavými situacemi ..

 

  • Mámina žaludeční neuróza až hysterie, když jsem ji uváděla jako kontaktní osobu pro případ, že by mě zabili, unesli nebo kdybych si sama nějak ublížila ..
     
  • Táži se kolegy: "A můžu se Tě kdyžtak držet za ruku, kdyby něco a já se hodně bála?" (Tak prej jo, brouček je to..)
     
  • Místo obědní pauzy - zpovědní pauza. Požehnání na cestu a otázka zpovědníka, jestli mi může sáhnout na ruku, aby v případě mučednické smrti mohl machrovat, že se dotkl mučednice. (Taky brouček .. )
     
  • Příprava na rozhovory se Syřankami, o tom, jak se žije ženám, který si už několik měsíců musí vybírat mezi tím, aby nakoupily jídlo dětem nebo tím, že si pořídí základní hygienické potřeby. A musí kupovat to jídlo. (S ženami budu jako žena mluvit v táborech sama bez kolegy - s libanonskou kolegyní - protože ho, chlapa, k nim nepustí. Na to se těším velmi!)

 

Budu ráda za každou Vaši modlitbu. Opatrujte se mi tady. :) 


P.S.:

V lednu budu mít v Praze, Plzni, Brně a Vyškově diskuze se sdílením téhle mé zkušenosti. Ráda Vás na některé z nich uvidím.