Právě jsme se vrátili z táborů - z těch nejubožejších, co v Libanonu jsou...
Asi to budu celý ještě dost dlouho zpracovávat. Teď jen prosím Pána Boha, aby se smiloval nad mou ubohostí.
Sedět ve stanech s lidma, co se posledních 5 let nemohli pořádně umejt, protože prostě nemají dost vody ani na pití, natož na mytí. Bavit se s dětma, co v 10ti letech musí po těch malejch nožkách do místních hor pro dřevo na topení, aby se uživily. Není to jen o té hrůzné materiální bídě, ale o těch desítkách párů očí, který jsem dneska viděla. Ale to je do háje jedno. Na mý citový výlevy tu není nikdo zvědavej.
Pán Bůh mi nabízí spoustu věcí, ve kterých můžu umřít svým touhám, sebestřednosti, prostě umřít Alžbětě. A mě moc mrzí, že to tak prosírám .. téměř pořád. Jestli něco chci začít chtít, pak to, aby se mnou Tavič udělal to, co se syny Léviho ..
"Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary."
Komentáře
Ano. Plus ti, kteří se prostě nechtějí dát na žádnou stranu, nechtějí za žádnou dýchat a umírat. Oproti tomu byla situace po WW2 průzračná: zlo bylo poraženo, byla tu společná vůle budovat. Že to průzračné nebylo, že se "svět" dělil na dva bloky, to nebylo přes tu euforii nad porážkou nacismu zřejmé.
Teď jsem ještě byla s kolegama .. tak jedna z teorií, proč Sýrie zamítá ty žádosti lidí, co se chtějí vrátit je ta, že jak jsou syrské (a arabské rodiny obecně) velmi rozvětvené, tak stačí, aby se vědělo, že nějaký bratranec třetího strýce z matčiny strany byl politicky byl proti režimní a celá rodina má teď utrum ...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.