Dnes se mi stala věc! Třeba se pro ty, kterým se teď nedostává příliš světla, stane alespoň malým povzbuzením. 

 

Ráno jsem kvapila do práce (letos poprvý - ne počkat - podruhý na boso v sandálkách! :)) a potkala jsem Milušku, svou známou bezdomovkyni. Fakt se mi nechtělo za ní jít a povídat si. Jednak jsem prostě neměla náladu být usmívající se a chápavá křesťanka se srdcem na dlani a druhak jsem šla už tak pozdě a s Miluškou.. no ráda si vykládá. Dlouho vykládá. My holky z Východu si rozumíme. :)

 

Nicméně jsem si řekla, že mě to nezabije. Tak jsem si k Milušce sedla, ptala jsem se jak se má a nestačila koukat, jak široký plátky másla ukusuje k rohlíkům. Miluška se zas nestačila divit, kde jsem tak dlouho byla, že mě nevídala, tak jsem jí vysvětlila, že korona a že jsem pracovala z domova. Pak jsem se zvedla, už teda fakt musím a zeptala jsem se, co pro ni mohu ještě udělat. No a prý, jestli bych jí nesehnala nějaký lehký spacák. Pod dvěma zimníma, že se už docela potí a jeden zas ještě nestačí. Tak jo no, loučím se v hlavě probírajíc seznam kamarádů, kteří už dlouho nepřispívali na Adru a tedy mi bude méně trapné je oslovit. 

 

EJHLE, HOSPODIN PŘIJDE .. a všechny spacáky Jeho s Ním.

 

Aniž bych komukoliv napsala, ozvala se mi cca za hodinu jedna pražská známá, že má tenčí, letní spacák a jestli nevím o někom (některým lidem se fakt těžko vysvětluje, že když pracujete v humanitární organizaci, nejste terénní pracovník nebo sestra Matky Terezy, co zná každej druhej pražskej squat a jeho obyvatele, potažmo jejich (s)potřebu spacáků..), komu by ten spacák bodl. A že má odpoledne čas ho předat. Polkla jsem a že zrovna ráno náhodou ...

 

Po práci jsem jela přes půl Prahy ten spacák vyzvednout, volám Milušce, že spacák budu mít už dneska večer a jestli jí ho mohu někam hodit. Miluška, že ne, protože je jí mizerně a je už zalezlá "ve křu" a ať ho nechám u Vietnamce ve večerce na místě, kde se obvykle u metra ráno potkáváme. Má prý otevřeno do 19:00. Ok, to ještě stihnu mši svatou u františkánů. Tak jedu k Panně Marii Sněžný, jenže mi nedošlo, že už bude slavnost ze zítřka a tudíž se to celý natáhne. Promiň Pane Bože, eucharistie, metro, jedu. Na Smíchově, dvě stanice metra před tou večerkou, co právě úderem sedmé zavírá, se začínám modlit, aby Hospodin na přímluvu Bernardina Sienského, jehož svátek dneska je, ten zázrak dotáhl. Dojedu do Jinonic, vystupuju z metra a Bernardin válí. Večerka ještě svítí i když už má 15 minut po ofiko zavíračce. Snažím se nahodit ty vždy fungující ženský voči, že jsem jako úplně zoufalá a křehounká žínka a jako muž mě musí zachránit a navíc paní bezdomovkyně, kterou zná... A prodavač neodolá (chlapi jsou tak jednoduchý stvoření, zatím jsem nezažila, že by to nefungovalo - to jak jsem si včera takhle podmanila řidiče Rohlik.cz a vymrkala si na něm taxislužbu zadáčo, nechám na jindy..), spacák přebírá a já se odploužím opět do metra a vracím se do míst pomníku Vlasovcům ...

 

Jeden přemáhanej rozhovor s Miluškou, nahozená udička spacáku od Pána Boha a ženská manipulace = zázrak jak stvořený pro povzbuzení na signálech. :) 

 

P.S.: Velkou dobrodinkou je také uživatelka @Hannie ze společenství @ŽMM, která se mi ozvala na inzerát, když jsem v zimě hledala pro Milušku boty. Já vím, ta levice a ta pravice .. ale nemohla jsem si to odpustit. Říkejme tomu třeba promo choroba z práce .. :)