Myslíváme dostatečně na to, že zbožnost k Panně Marii není něco, co - jako když máme knihu nebo růženec - máme jednou provždy, úplně a zcela? Nemohu říci, že dostali-li jsme od Boha dar pokory, že máme prostě pevně držet, co jsme dostali, a nikdy nesnít o tom, že bychom jí mohli dostat více; a stejně nemohu říci, že zbožnost k Panně Marii je věc, která nemůže růst. Opakuji: má růst jako ctnost a mohutnět jako návyk, jinak nestojí za nic, ba ještě méně než za nic. Jen maličko přemýšlejte a uvidíte! Láska k Panně Marii je jen jiný způsob, a to Bohem požadovaný, lásky k Ježíši; a proto má-li růst láska k němu, musí růst i láska k ní.
Kdyby někdo řekl: „Nesmíte směšovat modlitbu k Panně Marii s modlitbou k Ježíši", ukázal by, že nemá žádné skutečné ponětí o této zbožnosti a že je na samém okraji velmi nebezpečného bludu. Ale lidé někdy bezmyšlenkovitě mluví, jako kdyby zbožnost k Matce byla drobet dovoleně odštípnutý od zbožnosti k Synu; že to je cosi, co Ježíš postoupil Marii; že Ježíš je jedna věc a Maria druhá a zbožnost k oběma že by se měla rozdělit úměrně k jejich důstojnosti, skoro všechno jemu a zbytek jí. Kdyby si takové osoby opravdu uvědomily dosah toho, co praví, cítily by, že mluví bezbožnost. Láska k Marii je vnitřní složka lásky k Ježíšovi, a myslet si, že zájmy obou mohou stát proti sobě, znamená, že nerozumíme Ježíši nebo zbožnosti, jakou jsme mu povinni. Není-li zbožnost k Panně Marii již sama v sobě zbožností k Ježíši, pak když konáme zbožnost k ní, odnímáme něco jemu a tak skutečně olupujeme Boha, což je svatokrádež.
Když nám tedy říkají, abychom zůstávali v mezích, abychom se mírnili ve své zbožnosti a nezacházeli daleko nebo neoslavovali Pannu Marii příliš, neupevňují, jak si namlouvají, oprávněnou poctu Ježíšovi, nýbrž sami činí hrozné vyznání, že odnímají něco Pánu Ježíši, aby to dali Panně Marii, ačkoli úzkostlivě dbají, aby toho nebylo příliš mnoho. Zní to strašně, když se to vysloví jasně.
Zbožnost k Panně Marii může být nesprávná, pokud se týká způsobu; nemůže bloudit, pokud se týká stupně. Není-li láska k Marii láskou k Ježíši, není-li zbožnost k Marii jednou z jeho vlastních nařízených zbožností k němu samému, ba jednou z hlavních, pak má teologie i mé srdce mi praví, že pro Marii nemám vůbec místa, protože mé srdce nemůže milovat Ježíše tak, jak by mělo.
Předrahá Matko, jak málo bych tě znal, kdybych o tobě smýšlel tak neuctivě! Jak ubohou, nízkou představu bych měl o Bohu samém! Jako milost mě nezdržuje od Boha nebo jako svátosti mě neposvěcují bez Ježíše, zrovna tak ty nečiníš nic jiného, než jen skvěle rozmnožuješ jeho lásku ke mně a zázračně posiluješ mou lásku k němu.
(Frederick William Faber)
Převzato z:
http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2755
Komentáře
Každopádně je humorné, jaké pseudoproblémy generuje náboženství.
Jk-s...no taky si myslim. Resi se, jestli milujeme spravne nebo nespravne Marii. Zda prijimani na ruku neni hřích atd. Je to az smesne. Byt tady osobne Jezis, nevim nevím, co by na to rekl. Pritom pred námi a cirkvi stoji tolik opravdovych vyzev...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.