Už nějaký ten pátek tu na signálech pofňukávám, jak těžký je být fundraiserkou v časech koronakrize. Tak ještě jednou. JE! 

 

Střední české firmy, se kterými se propojuji nejčastěji, utahují opasky kde se dá. A já to samozřejmě chápu. Taky bych raději o měsíc dýl udržela svého zaměstnance, živitele rodiny, než poslala peníze na charitu. Doba si to žádá. A je dobré věrně podržet své věrné a schopné lidi.

 

Nicméně jak mi řekl jeden podnikatel - bohatých lidí se koronakrize nedotkne, to vždy odskáčou ti chudí. A tak se pořád a pořád a pořád vrhám do telefonátů, online káv, e-mailů a snažím se získávat finanční či expertní prostředky. 

 

Minulý týden byl už k nevydržení. Když slyšíte 50x za den negativní reakce a odpovědi, tak to člověka hrozně vyčerpá. Ale to je součást řemesla. Jsem přesvědčená, že na svém místě jsem z vůle Boží a tak jsem si to s Pánem Bohem domluvila. 

 

"Pane Bože, já vím, že je to teď těžký a chápu ty podnikatele a taky chápu, že potřebuješ živit rodiny, jenže já to s takovýmhle návalem negace nedám. Nepotřebuju statisíce na zavolání, ale když mi každej den někdo dá pár tisíc, bude to pro mě vzkaz od Tebe, že jsi v tom se mnou. Hm?"

 

No a světe div se. Ono se tak opravdu začalo dít. 

Tak jen chci říct, že Pán Bůh je věrnej i v dost bláznivejch věcech a podrží vás. 

Uvidíme, co budu psát za měsíc, dva či dvanáct. 

Ale zatím je to dost dobrý.. :) 

 

papa B.