Je to téměř dva roky zpátky.

Seděla jsem na proleželé posteli na zapadlým anglickým venkově a přemítala, kam dál nasměřovat svůj život. Možností bylo hned několik. Zůstat v Británii a

  • pracovat na jednom projektu o mezináboženským dialogu v Londýně
  • rok v UK žít jako součást jednoho formačně-evangelizačního díla
  • vydělat si prachy u posh Angličanů jako východoevropská služka
  • a nebo se vrátit po roce a půl nazpět do ČR.

Nevěděla jsem co chci, co by bylo nejlepší a co by si přál Pán Bůh. A tak jsem Ho jen prosila, aby otevřel dveře, kterýma se budu moci vydat. A pak to v průběhu jednoho měsíce šlo ráz na ráz.

Jobs.cz - humanitární organizace ADRA - koordinátorka komunikace s dárci - pohovor po Skype - počkají prý na mě, zaklaplo to do sebe - Letnice ještě v Anglii a pak z Birminghamu letadlem do Prahy. Kufr mi na tak krátký vzdálenosti stihli dvakrát ztratit a tak jsem první týden do nové práce chodila v dost použitým oblečení a s cestovním batohem. Yack...

Za tím vším, ještě stál na začátku jeden otazník.

V čem jsem fakt dobrá? A jak to použít na vinici Páně?

Umím bejt otravná, jako ta vdova, pro jejíž neodbytnost jí soudce vyhověl. No a nebojím se dělat šílený věci.

Jenže může tímhle někdo sloužit Bohu?

 

So it begins ...